Dešťový záhon (dešťová zahrada) je přírodní nebo uměle vytvořená terénní prohlubeň, do které jsou svedeny srážkové vody ze střech, chodníků a zpevněných ploch. V průběhu několika dní se pak vsakují do okolní půdy a neodtékají pryč z daného pozemku. Tím napomáhá udržovat stav podzemních vod a snižuje nebezpečí vzniku náhlých povodní. Kořenový systém rostlin rostoucích v této prohlubni funguje jako filtr a zbavuje vodu nečistot. Dešťová zahrada také zvyšuje vlhkost vzduchu v okolí (mikroklima) a slouží i jako úkryt různým druhům živočichů. Je osázena trvalkami, které snesou několikadenní zaplavení a podmáčení půdy, ale zároveň zvládnou i déletrvající sucho. Dešťové zahrady spadají pod modro-zelenou infrastrukturu, jež především ve městech přispívá k větší harmonii s přírodou díky budování přírodě blízkých prvků.
+ brání vodní erozi a odnosu nejúrodnější části půdy do vodotečí či kanalizace
+ zlepšuje zasakování vody a zvýšení sorpční kapacity půdy
+ čištění vody a udržení čistoty vodních toků
+ doplňování zásob podzemní vody
+ chladí (díky odpařování – na přeměnu skupenství z kapalného do plynného stavu je potřeba hodně tepelné energie)
+ podporuje zvýšení biodiverzity rostlin i živočichů
+ zatraktivňuje zelené plochy ve městech a obcích
- prostorové nároky
Dešťový záhon nepatří jen k domu. Hodí se k cestám, pod travnaté svahy, liniové průlehy zadrží vodu na svažitých zahradách a ochrání spodní partie před přívaly. S vedením vody si můžeme pohrát — někdo místo části okapu instaluje malý mlýnek pro děti, vtipné jsou kaskády kropáčů a podobně. Každopádně je dobré pod nátok například naskládat pěkně kameny, aby nedocházelo k erozi a vyplavování.
Dešťový záhon by měl mít výměru odpovídající 20 % plochy, z níž vodu sbíráme, na propustnějším podloží nám bude stačit i 10 %. Prohlubeň je podstatně hlubší, než bude její finální profil – uprostřed třeba 60–80 cm. Bude-li záhon dobře fungovat, nepotřebujeme žádné jímky, trativody nebo drahá retenční zařízení.
Rozdíl mezi inženýrsky navrhovanými jámami plnými pouhého štěrku a dešťovou zahradou spočívá právě v substrátu. Štěrk v jámě jen leží, substrát má schopnost jímat vodu jako houba a postupně ji uvolňovat. Substrát je nejčastěji složen ze stejného dílu písku, ornice a kompostu. Dobrá ornice a kompost mají díky obsahu humusu velmi dobré retenční schopnosti. Mocnost substrátu záleží na tom, jak velký je dešťový záhon, jak vysoko je hladina podzemní vody a jaké jsou vsakovací poměry. Doporučuje se přibližně 30 cm, největší vrstva je uprostřed, nižší při krajích. Povrch půdy můžeme mulčovat malou vrstvou štěrku nebo kačírku, abychom snížili odpar v suchém období, ale pokud rostliny nasázíme dost hustě a podpoříme jejich ujmutí zálivkou, brzy se zapojí a mulč ani nebude potřeba.
Srážková voda by se měla vsáknout nebo odpařit do 72 hodin, tím se řeší problém s komáry, kteří se nestihnou v tak krátkém čase vylíhnout. Jejich životní cyklus trvá 7 až 12 dní.
Zahrady v ČR zaujímají 164 000 ha (2,8 % výměry státu). Ročně na ně naprší cca 1 123 400 000 m3 vody.
Zdroj: Český statistický úřad (https://vdb.czso.cz)
